Artritida je zánětlivé onemocnění kloubu či kloubů, které dělíme na dvě základní skupiny – infekční a neinfekční. Neinfekční pak dělíme na revmatoidní a metabolické systémové artritidy. Projev může být akutní, kdy se příznaky projevují v průběhu hodin, nebo chronický, s příznaky v rámci týdnů a měsíců s možností krátkodobého zhoršení. Základem je zduření synoviální výstelky kloubu, která zvýšeně produkuje tekutinu, vzniká výpotek a otok kloubu. Časem se zvyšuje tlak a překrvení s drážděním nervových zakončení způsobujícím bolest. Dalšími příznaky může být zarudnutí, omezení pohybu, u infekcí zvýšená tělesná teplota a u dlouhodobého trvání i deformace kloubů.
Infekční artritida
Infekční artritida je zánětlivé postižení kloubu způsobené různými druhy bakterií a virů. Nejznámější je Staphylococcus aureus, tzv. zlatý stafylokok. Z ostatních různé druhy streptokoků, pseudomonas atd. V poslední době roste význam artritidy při Lymské chorobě, způsobené bakteriemi typu borrelia, a dále specifické ( např. tuberkulozní) záněty kloubů.
Infekce se do kloubu může dostat různou cestou – hematogenní (krví) při infekci kdekoliv v těle, dále z okolních infekčních tkání, introgenně (zavedené zevní cestou při punkci nebo operaci) a exogenně (při úrazu a otevřené ráně). Příznaky infekce dělíme na celkové a lokální. U infekční artritidy většinou nastupují příznaky rychle v průběhu hodin nebo několika dní po operaci, obstřiku, úrazu. Mezi celkové příznaky patří schvácenost, slabost, vysoké teploty, většinou ve špičkách. Samotný kloub je výrazně oteklý, bolestivý, zarudlý, teplejší a díky bolesti je omezen pohyb, kdy si pacient sám hledá úlevovou polohu, kde kloub bolí nejméně. Zde je nutné co nejdříve navštívit lékaře.
Základem je dobrá anamnéza a zjištění všech okolností, předcházející postižení kloubu – infekce, obstřiky, úrazy, operace. Následuje klinické vyšetření, rentgen a vyšetření krve. Většinou je vysoká sedimentace, CRP (C-reaktivní proteín – zánětový parametr), které vzroste z nulové hodnoty na stovkové a později i vzestup bílých krvinek, leukocytů v krevním obraze. Současně je nutné udělat punkci kloubu a poslat na mikrobiologické vyšetření. Léčba musí být okamžitá.
Při nižším CRP a lokalizaci pouze na kloub, bez celkových příznaků infekce krve, je možno zahájit léčbu antibiotiky a sledování hodnot CRP, leukocytů a celkového stavu pacienta. Při vysokých hodnotách zánětu a pokud se dostane infekce z kloubu do krve je nutné kromě antibiotické terapie operační řešení. Principem je otevření kloubu, vypláchnutí hnisu, současně vypláchnutí kloubu dezinfekcí a zavedení hadiček, tzv. proplachová laváž. Jedna hadička je přívodná a druhá odvodná, kterou se následně 7 – 10 dní vyplachuje kloub. Po zklidnění se hadičky vytáhnou a následuje rehabilitace s postupným zatěžováním kloubu. Nutností je dlouhodobější léčba antibiotiky a pravidelné sledování zánětu v krvi. Teprve po normalizaci je možno antibiotika vysadit.
Revmatoidní artritidy
Mezi revmatoidní artritidy patří klasická revmatoidní artritida (RA), dále např. systémový lupus erythematosus (SLE), juvenilní idiopatická artritida, juvenilní SLE, Kawasakiho choroba a další. Principem většiny onemocnění je autoimunitní reakce organismu, kdy si tělo vytváří protilátky proti vlastním buňkám a následuje zánětlivá reakce, která může postihnout různé tkáně včetně kloubů. Na začátku je většinou genetická predispozice (výskyt v rodině), stres a při prodělané infekci nebo oslabení organismu se spustí obranná reakce. Revmatoidní artritida je kloubní onemocnění vyskytující se především u žen středního věku. Nejčastěji jsou zánětlivě postiženy drobné klouby ruky, zápěstí a hlezenní kloub (kotník), nicméně postiženy mohou být i klouby velké (kyčle, kolena, páteř).
Onemocnění se většinou začne projevovat velmi nenápadně, a to ranní ztuhlostí kloubů. Teprve po nějakém čase (řádově měsíce až léta) se objeví zduření a silná bolestivost, což vede ke zhoršení hybnosti a postupem času ke vzniku deformit (pokřivení prstů, rukou apod.). Při laboratorním vyšetření zjistíme zvýšený revmatoidní faktor, různé typy cirkulujících protilátek, zvýšená sedimentace, CRP.
Terapii dělíme na farmakologickou, která patří do rukou revmatologa. Základem je podávání léků tlumících zánět a současně při pokročilém stadiu i tlumících imunitní reakci. V současné době má velký pokrok i biologická léčba, tlumící právě tvorbu protilátek. Při zduření výstelky a výpotcích kloubu je možnost radiační synovectomie – zmenšení výstelky kloubu pomocí ozáření. Základem léčby je pravidelná rehabilitace a lázeňská terapie, zabraňující kontrakturám kloubů a posilující svalstvo. V pokročilém stadiu je možnost operačního řešení. Od menších operačních výkonů – artroskopie kloubu s výplachem, přes synovectomie – odstranění zduřelé kloubní výstelky narušující kloubní chrupavku, až po náhrady umělým kloubem. Při velké deformitě, hlavně v oblasti drobných kloubů rukou, nohou, kotníků, se dělá artrodéza – zpevnění kloubu. Nutností je pokračování farmakologické terapie.
Podobnou jednotkou v tomto směru je i revmatická (pozor, ne revmatoidní!) artritida, u níž známe vyvolávající příčinu. Vzniká jako součást tzv. sterilních následků po bakteriální infekci (některými streptokoky – streptococcus pyogenes), např. po streptokokové angíně, která není vhodně léčena antibiotiky. Sterilní následky zahrnují postižení srdce (tzv. revmatická horečka), ledvin (postreptokoková glomerulonefritida), nervového systému (chorea minor) a kloubů (revmatická artritida) v době, kdy již není možno prokázat původce onemocnění, v krvi však cirkulují protilátky, které byly původně vytvořeny imunitním systémem proti streptokokům a které bohužel mají schopnost se navázat na zdravé tkáně a namířit tak imunitní pochody proti vlastním tkáním.
Metabolické artritidy
Jedná se o onemocnění, kde vlivem poruchy metabolismu různých, normálně se v těle vyskytujících produktů, dochází k jejich hromadění a usazování do orgánů, měkkých tkání, kloubů. Jako příklad je to ochronóza, porfýrie a krystalové artropatie, kde nejznámější je dnavá artritida – dna. Jedná se o relativně časté onemocnění (2 – 4% v populaci), častější výskyt je u mužů a typický začátek je uprostřed 40 let.
Podkladem onemocnění je zvýšená hladina kyseliny močové v krvi, jež se v podobě krystalků solí (urát sodný) ukládá do kloubů, šlach a kloubních pouzder, kde vyvolává zánětlivou reakci. Kyselina močová vzniká metabolismem purinů, což jsou látky hojně obsažené v luštěninách, mase a vnitřnostech. Výskyt dny se zvyšuje a příčinou je zvýšená spotřeba alkoholu, obezita, vysoký krevní tlak, zvýšená hladina tuků v krvi.
Rozlišujeme 4 stadia onemocnění – asymptomatické (pouze zvýšená hladina kyseliny močové v krvi), akutní dnavá artritida (po dietní chybě, drobném úrazu, stresem dochází většinou k akutnímu otoku, zarudnutí a bolestivosti jednoho kloubu, nejčastěji je postižen kloub palce nohy, tzv. podagra). Období mezi záchvaty je individuální, někteří mohou mít 2 – 3 záchvaty za rok, někdy může být třeba i jen jeden za život, ale i každý měsíc. Vše je dáno životním stylem, dietním opatřením a abstinencí ve většině případů. Poslední stadium je chronická tofózní dna, která narušuje kloubní chrupavku a deformuje kloub.
Základem je vyšetření kyseliny močové v krvi. Klinický obraz je otok v oblasti palce nohy, napnutí kůže, zarudnutí a výrazná bolestivost tepující. Někdy mohou být i celkové příznaky jako teplota, slabost, zimnice. Léčba je konzervativní. V akutní fázi se podávají nesteroidní antirevmatika (Ibalgin, Indometacin, Diclofenac,…), při přetrvávání možnost podat kolchicin a glukokortikoidy. U akutního dnavého záchvatu by měla být léčba zahájena co nejdříve. U chronických forem je základem podávání léků, snižující hladinu kyseliny močové v krvi (Milurit, Purinol,…) a nutností jsou režimová a dietní opatření. Při zduření v oblasti kloubů a prominenci dnavých tofů (tofy jsou bíle tuhé útvary) je možnost operačního odstranění.
Závěrem
Záněty kloubů jsou bolestivé a při dlouhodobém postižení vedou k destrukci a omezení pohybu. U infekčních artritid je nutné co nejdříve navštívit lékaře a nasazení antibiotik. U celkových příznaků akutní operační řešení. Revmatoidní a revmatické artritidy mají podklad v prodělaném infekčním onemocnění. Zde je nutné zdůraznit, že streptokoková onemocnění (angína) by měla být vždy dobře přeléčená antibiotiky, ale také u ostatních bakteriálních onemocnění je vhodné nasazení antibiotik. Samozřejmostí je doléčení klidem včetně doby rekonvalescence, aby nedošlo k reakci organismu s tvorbou protilátek proti vlastním tkáním. U dnavé artritidy jsou na prvním místě režimová a dietní opatření – omezit alkohol, vnitřnosti, zvěřinu, luštěniny, kakao atd.
Autor článku: MUDr. Luděk Ryba
