Je hypermobilita kloubů na škodu, nebo na užitek?

Nadměrná pohyblivost kloubů

Pro hadí ženu z cirkusu zázračná schopnost, pro gymnastu dar, který ho posouvá k lepším sportovním výsledkům. Na první pohled by se mohlo zdát, že hypermobilita kloubů je výhodou pro ty, kteří ji mají. Je tomu ale opravdu tak? Kdy je nadměrná pohyblivost jen neškodným stavem a kdy už jde o nemoc?

Co je hypermobilita a jak často se vyskytuje?

Předpona ,,hyper-” znamená více a ,,mobilní” znamená pohyb. Hypermobilita se tedy popisuje jako nadměrná kloubní pohyblivost ve smyslu aktivního, ale i pasivního pohybu v kloubu. Je velmi důležité podotknout, že hypermobilita je jen stav, pokud ale přináší svému nositeli každodenní bolesti, stává se nemocí, kterou nazýváme hypermobilní syndrom.

Faktem je, že hypermobilita je úzce propojená s věkem. Nejčastěji se s ní setkáváme v kojeneckém věku a může vést k opožděnému vývoji hlavních motorických schopností dítěte. Nadměrná pohyblivost se vyskytuje u 8 až 21% dětí ve věku od 5 do 17 let. Postupně se ale během dětství až do dospělosti její výskyt snižuje. Je statisticky prokázané, že u děvčat se s tímto syndromem setkáváme častěji než u chlapců, a to hlavně v starším školním věku. Stejně tak je rozdílný výskyt v jednotlivých etnických skupinách, například u asijské populace je výrazně vyšší než u kavkazské.

Co může za hypermobilitu?

Jednoznačná příčina nadměrné kloubní volnosti doteď není přesvědčivě objasněná, proto v medicíně zařazujeme toto onemocnění k tzv. idiopatickým, tedy vzniknutým z neznámé příčiny. Může se vyskytovat v rámci celkových onemocnění pojivové tkáně, ale častěji se s ní setkáváme jako se samostatnou jednotkou bez přidruženého onemocnění. Opakovaně bývá výskyt onemocnění popisovaný u více členů rodiny, takže určitou roli ve vzniku onemocnění sehrává pravděpodobně také genetika. Kolagenní vlákna jsou nejobjemnější strukturou ze všech pojivových tkání. Známe více typů a předpokládá se, že právě změnou stavby kolagenu I nebo změnou poměru jednotlivých typů kolagenů dochází ke změně kvality této tkáně (vlákna už nejsou tak odolná vůči tahu, takže vazivo je volnější, pružnější a nedrží kloub tak, jak by mělo) a ke vzniku hypermobility.

Jak se projevuje?

Samotná hypermobilita může být pro některé povolání i jistou výhodou. Houslisti, gymnasti a tanečníci určitě využijí nadměrnou pohyblivost svých kloubů. Pokud se ale už bavíme o hypermobilním syndromu, tak prvním příznakem, který přivádí pacienta k lékaři, bývá právě bolest kloubů. A bolest by jen sotva někdo považoval za výhodu.

Z postižených kloubů je na prvním místě kolenní, dále malé klouby ruky, kyčelní, loketní a kotníkový. Bolest může vycházet přímo z kloubu, ale i z okolních svalů a šlach, jelikož právě ty musí zápasit s nadměrnou volností vazů (odborně nazývaná hyperlaxicita).

Problémy se zhoršují při dlouhém stání, chození nebo při nesprávném držení těla, kdy je váha těla nesprávně rozložená a zbytečně přetěžujeme některou oblast více. Bohužel, u hypermobilních lidí jsou velmi časté drobné úrazy, otoky, náchylnost k vyvrtnutím kotníků, natrhnutí šlach a svalových vláken. Většinou k tomu postačí menší síla než u zdravých lidí a stejně tak doba rekonvalescence je delší.

Jak hypermobilitu diagnostikujeme?

Pro diagnostiku tohoto syndromu je důležité v první řadě vyloučení jiného onemocnění. Jak už bylo zmíněno, hlavním příznakem je bolest. Lékař by měl tedy vyloučit širokou škálu závažných nemocí, jako jsou úrazy, infekce, nádorová, endokrinní, degenerativní a revmatická onemocnění, která jsou také doprovázená bolestí. Sleduje se například, jestli pacient nemá známky zánětu a kloubní výpotek, což je typické pro probíhající infekční proces. Jenže i po vyloučení všech těchto nemocí je nutné myslet na skutečnost, že hypermobilita může být součástí některých méně či více známých syndromů (například Marfanův, Ehlers-Danlosův syndrom, Downův syndrom).

Přímá diagnostika hypermobility je daná vyšetřením určitých kloubů. V současnoti je používaná klasifikace podle Beightona a Horana, v které je vyšetření kloubů bodované a podle součtu bodů je určený stupeň hypermobility. Ze sledovaných znaků je to například: posouzení ohnutí v zápěstí a kloubech malíčku směrem k hřbetu ruky, aby malíček byl rovnoběžně s předloktím, dále pasivní přiložení palce k předloktí, nebo jestli se pacient dotkne dlaněmi země při předklonu s nataženými koleny atd. Boduje se vždy pravá i levá strana a podle výsledku lékař orientačně určí, jestli se jedná o lehčí nebo těžší stupeň hypermobility.

Co dělat pro udržování kloubů v dobré kondici

Za některá onemocnění nemůžeme, ale mnoho z nich je výsledkem našeho životního stylu a přidružených činností. Ať už trpíme hypermobilitou, nebo ne, je potřeba dodržovat určité zásady, které pomáhají udržovat klouby zdravé nebo umožňují předcházet zhoršování zdravotního stavu. Co dělat pro zdravé klouby a předcházení bolesti:

  1. Naučte se správně držet tělo

Je vhodný nácvik správného držení těla při stání, sezení, správného zvedání těžších věcí (jako například tašek s nákupem). Hlavně u dětí, které tráví větší část dne v lavici nebo za psacím stolem, je důležité naučit se správně sedět. Musíme dbát na přiměřenou výšku stolu i židle, při položení předloktí na stůl se ramena nesmějí vytahovat směrem nahoru a chodidla musí být plnou plochou opřená o podložku.

  1. Vyhněte se nevhodným cvikům a sportům

Pravidelné cvičení na posilňování svalstva je základem pro udržování zdravých kloubů. Je ale potřeba vybírat přiměřené pohybové aktivity a vykonávat je správně.

Mezi nevhodné sporty řadíme takové, při kterých dochází k náhlým změnám směru pohybu nebo rotacím — tenis, házená, volejbal, fotbal, gymnastika, balet a tanec. Vždy je ale potřebné individuálně sporty vyzkoušet a odsledovat si, jestli se vám při daném sportě problémy zhoršují, nebo ne. Za ideální se považuje plavání, turistika a cyklistika. Při plavání je ale potřeba vyhýbat se stylu prsa, protože záběr nohama namáhá kolenní vazy. Při běhu se doporučují kratší kroky, protože při dlouhých běžeckých krocích je tendence k většímu ,,přelomení” kolen, což je u hypermobility, samozřejmě, nežádoucí. Při posilování ve fitness centrech je nutné zvolit správnou techniku cvičení. Před plnou zátěží je potřebné se pomalu rozcvičit a postupně přidávat lehčí zátěž a cíleně cvičit potřebné svalové skupiny. Trénink pod dohledem školeného trenéra nebo fyzioterapeuta může dělat hotové zázraky.

  1. Správně spěte

Důležitá je zdravotní matrace ideální tvrdosti a správná výška polštáře, který by měl udržovat hlavu v prodloužené ose zad. Za nevhodné se považuje spaní na břiše.

  1. Vhodně se obouvejte

Podstatná je kvalitní obuv, která podporuje podélnou a příčnou klenbu nohy. Vysoké podpatky jsou na delší nošení určitě nevhodné.

  1. Kontrolujte svou hmotnost

Nadváha významně přispívá ke zhoršení problémů. Dodržujte zásady správné výživy a kontrolujte si svou hmotnost.

  1. Upravte si pracovní podmínky

Ano, i to je důležité. Pokud je to alespoň trošku možné, měli byste dbát na to, abyste v zaměstnání nemuseli příliš dlouho setrvávat v jedné poloze. Nevhodná je statická zátěž, tedy dlouhodobé sezení nebo stání. Je tedy ideální, pokud si během práce můžete udělat krátké přestávky na jednoduché cviky, kterými rozhýbáte ztuhnuté tělo.

Zdraví ve vašich rukou

O tom, jak velmi vás bude hypermobilita v životě obtěžovat a omezovat, můžete z velké části rozhodnout právě vy. Lidské tělo není naprogramovaný stroj a někdy bohužel nefunguje tak, jak bychom si představovali. Při léčbě tohoto syndromu je důležité pochopit, že bez samotné snahy pacienta není možné nic zlepšit a dané problémy se budou jen stupňovat. Léčebný postup vyžaduje komplexní přístup. Mělo by se jednat o spolupráci lékaře, fyzioterapeuta a pacienta. Upravit životní návyky vyžaduje trpělivost, zlepšení zdravotního stavu ale za tu námahu určitě stojí.

Zdroj informací: pardubice.nempk.cz

Líbil se Vám tento článek? Podělte se o něj!

Print Friendly

Mohlo by Vás také zajímat