Profesionální a rekreační sportovci tvoří stále větší část pacientů v ortopedických ambulancích. Navzdory zdokonalení technického vybavení, ochranných prostředků, tréninkového i relaxačního programu se s poruchami pohybového aparátu, jako například s poškozením menisku, setkáváme stále častěji.
Mezi důvody může patřit vznik více či méně rizikových sportů (např. kontaktní, adrenalinové sporty a podobně), u profesionálních sportovců touha po vítězství a zvyšující se nároky na podávání co nejlepších výkonů.
Vnější a vnitřní meniskus
Poranění menisků je jedním z nejčastějších poškození kolenního kloubu. Kolenní kloub tvoří tři kosti — stehenní, holenní a čéška. Menisky jsou vazivové chrupavky mezi stehenní a holenní kostí a spolu se zkříženými vazy tvoří vnitrokloubní stabilizátory kolene. Vyrovnávají nesouměrnost kloubních ploch kostí, chrání kloubní chrupavku a napomáhají roztírání tekutiny po ploše, čímž zabezpečují výživu povrchové vrstvy chrupavek.
Rozeznáváme 2 menisky. Vnější, v tvaru písmene O, který je v zadní části spojení s kloubním pouzdrem přerušený průběhem svalu. V těchto místech je volný, díky čemuž je více pohyblivý a tím pádem méně náchylný k porušení. Vnitřní, v tvaru písmene C, je celým svým obvodem pevně spojený s kloubním pouzdrem, čímž je jeho pohyblivost velmi omezená. Poranění vnitřního menisku je osmkrát častější než poranění vnějšího menisku.
Jak dochází k poškození menisku
K roztrhnutí menisku dochází nejčastěji úrazem. Částečnou nebo úplnou trhlinu způsobuje pohyb, při kterém člověk rychle otočí částí nohy nad kolenem, přičemž spodní část zůstane nehybně stát. Taktéž opakované a dlouhé dřepování může způsobit zranění, a pokud se k tomu přidá otáčivý pohyb v koleni při vstávání, pevnost menisku je zkoušená nadměrně. Může být samostatně poškozený nebo u těžších zranění v kombinaci s poraněním kolenních vazů.
Ne vždy ale za poraněním menisku musí být úraz. Starší lidé mívají častěji degenerativní trhliny. Chrupavka věkem slábne, její tloušťka se snižuje, a proto je náchylnější na poškození. I menší zátěž kolene (jako například nemotorné vstávání ze židle) může být při takto změněném terénu dostatečná na vytvoření trhlinky.
Nejčastější příznaky roztrhnutí menisku jsou:
- bolest,
- zlá pohyblivost a otok,
- zasekávání až úplný blok kolene,
- neschopnost pohnout kolenem v plném rozsahu,
- pocit, že koleno ,,klade odpor”.
Bez ošetření a léčby se může část odtrženého menisku postupným opotřebováním ,,ztratit” nebo ,,vcestovat” dovnitř kloubu, který následně omezuje pohyb v koleni.
Co očekávat během vyšetření u doktora
Diagnostika poranění menisků je založená na pečlivém odebrání údajů o mechanismu poranění a na subjektivních problémech pacienta. Dále je doplněná specifickými testy, RTG, případně vyšetřením magnetickou rezonancí.
Specifické testy jsou založené na manipulaci s předkolenním a nahmatání bolestivého bodu nebo na přeskakování v oblasti kloubní štěrbiny. Mezi nejčastěji používané testy patří například McMurrayův test, Steinmannův test, případně Apleyův test. Spolu s vyšetřením menisků se zjišťuje stabilita kloubu, aby se vyloučilo současné poranění vazů.
Jelikož se problémy s kolenem různé příčiny projevují stejnými symptomy, k upřesnění diagnózy doktor používá pomocné zobrazovací metody. RTG sice neukáže poškození menisků, ale pomáhá vyloučit jiné příčiny bolesti kolene (například artrózu). Na zobrazení měkkých tkání je dobrá magnetická rezonance, která je využívaná hlavně ve sporných případech pro přesnější určení poškození.
Nejlepším způsobem, jak zjistit a diagnostikovat poranění menisku, je artroskopie, kdy je do kolenního kloubu zavedená kamera a artroskopické nástroje a operatér může okem zhodnotit celistvost, povrch a kvalitu menisku. Současně funguje také jako terapeutický výkon, takže případná natrhnutí až roztrhnutí mohou být okamžitě ošetřená.
Léčba poraněného menisku
Ve většině případů, hlavně při nejasné diagnóze roztrhnutí menisku, bývá nejprve zahájena konzervativní léčba. Pacient může být odeslaný na rehabilitace a na fyzikální léčbu, v akutní fázi při bolesti a otoku je doporučená léčba tzv. nesteroidními antiflogistikami, ať už ve formě tablet nebo mastí (např. Flector, Voltaren), chlazením, odlehčením končetiny a omezením fyzické aktivity.
Pokud konzervativní léčba nevede ke zlepšení stavu pacienta, na řadu přijde artroskopie. Jednou z možností ošetření poraněného menisku je tzv. parciální meniskektomie, kdy se odstraňuje poškozená část menisku. V některých případech je potřeba odstranit prakticky celý meniskus, mluvíme o tzv. subtotální meniskektomii. Ve specifických případech je možné roztržený meniskus i přišít. V posledních letech se do fáze klinického testování dostaly náhrady menisků.
Po chirurgickém ošetření menisků jsou potřebná následná pravidelná rehabilitační cvičení (ta je možné vykonávat i doma), při kterých se kolenu navrátí pohyblivost a jeho síla. Začíná se cvičeními na zlepšení rozsahu hybnosti a následně postupným přidáváním zátěže na končetinu. Délka rekonvalescence po meniskektomii je přibližně 3 až 4 týdny, po náhradě menisku kolem 3 měsíců.
Rada na závěr
Jak předcházet poranění menisků:
- Nezanedbávejte rozcvičku, strečink před sportovním výkonem.
- Neustále pracujte na rozvíjení síly, rovnováhy, koordinace a flexibility.
- Postupně navyšujte intenzitu a trvání tréninku.
- Umožněte svému tělu adekvátní regeneraci mezi tréninky.
- Myslete na vhodné sportovní vybavení, hlavně při výběru tenisek. Dobrá obuv pomáhá udržovat nohu stabilní, tlumí nárazy a přispívá k opoře kolen a chodidla během běhu nebo chůze.
- Pijte dostatek vody před, během a po výkonu.
- Vyhýbejte se aktivitám způsobujících bolest.
