Cukrovka (diabetes mellitus) je metabolické onemocnění, jehož hlavním projevem je zvýšená hladina cukru v krvi (hyperglykémie), která se rozvíjí v důsledku absolutního nebo relativního nedostatku inzulinu. Inzulin je hormon produkovaný slinivkou břišní (pankreasem) a jeho úlohou je snižovat hladinu cukru v krvi. Cukrovka s sebou může přinášet celou řadu zdravotních komplikací a způsobit i problémy s pohybovým aparátem.
Nejčastější typy cukrovky
Ke zvýšenému cukru v krvi dochází na základě:
- poruchy tvorby nebo sekrece inzulinu (inzulinového deficitu) – porucha metabolismu je tedy na úrovni pankreasu,
- poruchy působení inzulinu (inzulinové rezistence) v tkáních (játra, svalová a tuková tkáň) v organismu.
Podle toho, který z těchto mechanismů převažuje, rozdělujeme diabetes na 2 typy.
Diabetes mellitus 1. typu propuká nejčastěji v dětství nebo v mládí a jedná se o autoimunitní onemocnění, kdy vlastní imunitní systém ničí buňky pankreasu produkující inzulin. Postupně dochází k úplnému vymizení sekrece inzulinu a pacient je plně závislý na jeho podávání. Ze všech diabetiků trpí tímto typem přibližně 7%.
Diabetes mellitus 2. typu se vyskytuje více u dospělých, a to hlavně u obézních jedinců. V posledních letech už byl ale zaznamenaný i u obézních dětí s nedostatkem pohybu. K jeho vzniku dochází vždy v kombinaci inzulinové rezistence (snižuje se citlivost jater, svalové a tukové tkáně na účinky inzulinu) a později se snižuje i samotná sekrece inzulinu pankreasem.
Zásadním rozdílem 2. typu od 1. typu je fakt, že u 2. typu se u většiny lidí vyskytuje i obezita, zvýšený krevní tlak a dyslipidémie (zvýšené množství lipidů, resp. cholesterolu v krvi), neboli tzv. metabolický syndrom. Z toho plyne, že takový pacient je ohrožený vysokým rizikem kardiovaskulárních příhod.
Jaké jsou klinické příznaky?
Klinické příznaky cukrovky jsou důsledkem dlouhodobého zvýšení hladiny cukru v krvi (hyperglykémie). Mezi typické projevy patří hlavně žízeň, zvýšené močení (hlavně noční), hubnutí, únava a kolísání zrakové ostrosti.
U těžké cukrovky může dojít až k těžkým akutním a život ohrožujícím stavům s poruchou vědomí (tzv. hyperglykemické kóma). Poruchou vědomí se ale projevuje i závažná hypoglykémie (snížená hladina cukru v krvi), která bývá právě nejčastější komplikací léčby cukrovky.
Z dalších příznaků bývají časté infekce, hlavně močového a pohlavního traktu, nebo kožní infekce.
Komplikace diabetu
Dlouhodobá zvýšená hladina cukru v krvi je zásadním faktorem v rozvoji cévních komplikací cukrovky. Poškozované jsou postupně malé kapiláry nebo větší cévy a později dochází k rozvoji poškození orgánů, a to hlavně očí, ledvin a nervového systému. Je přítomné zvýšené riziko pro vznik cévních mozkových nebo srdečních příhod a stejně tak ischemické nemoci dolních končetin.
Diabetes a pohybový aparát
Prvotní příčinou změn na pohybovém aparátu člověka s cukrovkou je hlavně vysoká hladina cukru v krvi. Nadbytek cukru způsobuje, že se glukóza váže na bílkovinu, která touto vazbou mění svou strukturu a vlastnosti, a není tak schopná plnit svou původní funkci. Je poškozený hlavně kolagen a vzniká tzv. diabetická kolagenóza, která se projevuje zvýšenou tvorbou a ukládáním kolagenu a jeho sníženým odbouráváním. Dochází ke ztloustnutí kloubních pouzder a k omezení pohyblivosti kloubů.
Ze systémových onemocnění postihujících pohybový systém na základě diabetu je nejčastější diabetická osteoporóza. Je definovaná jako snížení obsahu kostní hmoty a narušení mikroarchitektury kostní tkáně způsobující zvýšenou křehkost kostí, což ústí ve zvýšené riziko zlomenin už při malém úrazu.
Změny hladin inzulinu vedou k poruše vstřebávání vápníku a hyperglykémií dochází ke zvýšenému vylučování vápníku do moči. Metabolismus vápníku a vitaminu D je ovlivněný také poruchou ledvin a užíváním antidiabetik. U zlomenin je hojení u těchto pacientů výrazně zpomalené.
Mimořádně důležitá je u pacientů s cukrovkou důsledná péče o nohy. Diabetici jsou totiž ohrožení postižením nervů noh a také nedokrvením dolních končetin. Při zanedbané léčbě a péči tak může vzniknout tzv. diabetická noha. Ta může vést až k nutnosti amputace dolní končetiny (u diabetiků je 40krát vyšší riziko amputace nohou než u nediabetiků). Jelikož jsou problémy diabetické nohy přímo spojené s nervovým poškozením (ztráta citu pro bolest, pokles krevního zásobení), mohou vnější faktory vést ke vzniku závažné infekce nebo k nekróze dolních končetin. Mezi časté vnější faktory patří například:
- nevhodná obuv (zle přiléhající, tedy příliš úzká nebo volná),
- zvýšení tlaku na určité body,
- úraz nebo popálenina (poškození nohy například vlivem kamínku v botě, samoléčbou zarůstajících nehtů nebo kuřího oka, procházka naboso po horkém povrchu),
- lokální infekce, které si pacient delší čas nevšiml,
- ortopedické problémy (kladívkové prsty, ploché nohy, vybočené palce, kostní výrůstky, …).
Rozlišuje se neuropatická a ischemická noha. Pro neuropatickou nohu je typická snížená nebo chybějící citlivost na bolest. Noha je deformovaná s úbytkem menších svalů a vede k vybočení prstů a k poklesu metatarzálních hlaviček kostí. Vestoje se noha nepřizpůsobí standardní obuvi. Ischemická noha je typická nedokrvením, kůže je chladná, jemná a bez chloupků. Noha může být bezbarvě bílá nebo šedočervená. S tím se často spojuje bolest při chůzi, v určitých případech i v klidu.
Následkem necitlivosti nohy, suché praskající kůže, porušení svalové rovnováhy, nedostatečného prokrvení se kůže na noze lehce otevírá a může vzniknout vřed. Právě ten se často infikuje a pokud se infekce rozšíří, může dojít až k odumřetí postižené části nohy. Tehdy dochází k amputaci.
Fyzická aktivita
Kromě dodržování diety a užívání předepsaných medikamentů je při léčbě diabetu důležitá fyzická aktivita. Ta má více pozitivních účinků, jako jsou například zlepšení citlivosti tkání na inzulin, snižování obezity, která mimo jiné způsobuje problémy s pohybovým aparátem, bolesti kloubů, zlepšování metabolických pochodů, zvýšení fyzické zdatnosti a podobně. K doporučeným patří hlavně aerobní aktivity jako chůze, turistika, cyklistika, jogging, plavání.
Nepodceňovat léčbu a dodržovat zásady
Zdravotních komplikací spojených s cukrovkou je mnoho, proto je mimořádně důležitá dobrá léčba a kompenzace diabetu. Důležité je udržování hladiny glykémie v normálních hranicích, snížení tělesné hmotnosti, nošení správné ortopedické obuvi a jako prevence úbytku kostní hmoty je doporučený dostatečný příjem vápníku a vitaminu D ve stravě, slunění a přiměřená pohybová aktivita.
Použitá literatura: DESG: Edukačné listy – Výchova diabetického pacienta ako súčasť jeho liečby, SERVIER; Uličiansky, V. – Schroner, Z. – Mokáň, M.: Sprievodca diabetika na ceste životom. ViaDIA, 2012
